[ magazín Autoforum 3/2019, vychází 18. 6. 2019 ]

Nový bolid z Maranella dosáhne stovky za 2,5 sekundy díky tisícovce koní pod kapotou. Je tak nejrychlejším a nejvýkonnějším silničním Ferrari, jaké kdy vzniklo. Kromě toho SF90 Stradale zvládne jízdu čistě na elektřinu, a tehdy se dokonce mění na předokolku. O vyměknutí ale nemůže být řeč, jakmile se dá do práce čtveřice motorů, ukážete záda i mnohem exkluzivnějšímu LaFerrari. A to nikoli jen v přímém směru, ale také na okruhu.

S elektrifikací je dnes spojena prakticky každá automobilka, výjimkou není ani ta maranellská. Stačí ostatně vzpomenout na Ferrari LaFerrari, které za hlavami dvojice pasažérů párovalo atmosférický 6,3litrový dvanáctiválec s elektrickou jednotkou KERS. Mimo to Scuderie samozřejmě nechybí ani v šampionátu formule 1, kde i monoposty disponují hybridní technikou. Bylo tak vlastně jen otázkou času, než značka se vzpínajícím se koníkem ve znaku začne své zkušenosti využívat masově. Déle ale již napjati zůstávat nemusíme, neboť nová éra Ferrari právě odstartovala. A dobrou zprávou by pro zatvrzelé analogové puristy mohla být skutečnost, že továrnu dosud ještě nikdy neopustil výkonnější sériový silniční vůz, než jakým je SF90 Stradale…

Tato novinka první částí svého názvu odkazuje na letošní monopost F1, stejně jako na skutečnost, že od založení Scuderie Ferrari uplynulo již 90. let. Vůz je přímým pokračovatelem vývoje zmíněného LaFerrari, automobilka však tentokrát nechala dvanáctiválcovou jednotku ladem. Místo toho dorazil nadvakrát přeplňovaný a mnoha cenami ověnčený osmiválec F154, který se vůči modelům 488 GTB, 488 Pista či F8 Tributo dočkal navýšení objemu na rovné čtyři litry. Díky tomu agregát produkuje 780 koní a 800 Nm točivého momentu, což z něj dělá vůbec nejsilnější motor V8, jaký kdy v Maranellu vznikl.

Mimo to SF90 Stradale dostalo do vínku trojici elektromotorů, z nichž dva najdeme na přední nápravě, zatímco zbývající se nastěhoval stejně jako u LaFerrari za hlavu řidiče, mezi převodovku a spalovací jednotku. Souhrnně produkují 220 koní, díky čemuž se novinka dostává na rovných 1000 koní. Tím zde máme vůbec nejvýkonnější silniční Ferrari všech dob, které je zároveň i tím vůbec nejrychlejším – sprint z klidu na stovku zvládne za 2,5 sekundy, k pokoření dvoustovky mu stačí 6,7 sekundy. Značka přitom dodává, že nejvyšší rychlost nebyla při vývoji prioritou, i tak tu ale máme působivých 340 km/h.

Volant je u SF90 stejně důležitý jako u Formule 1, ovládat skrze něj můžete na 80 procent veškerých funkcí

Přehled impozantních dat tím však zdaleka nekončí, novinka totiž dokáže zastavit ze 100 km/h na nulu na pouhých 29,5 metrech, tedy o dva metry dříve než LaFerrari. Není tedy divu, že svého mnohem dražšího a limitovaného příbuzného překonává i na firemním okruhu Fiorano. Obkrouží jej za 79 sekund, tedy o sedm desetin nebo také o 64 metrů dříve než dvanáctiválcový hybrid. To jen dokazuje, že jakkoliv se v turbohybridní éře Ferrari ve formuli 1 zrovna příliš nedaří, nabité zkušenosti ze závodních okruhů na silnici převést dokáže. A tím vlastně naplňuje původní odkaz Scuderie.
Vraťme se ale zpátky k technice, konkrétně pak k oné elektrifikaci. Na rozdíl od LaFerrari je SF90 Stradale plug-in hybrid, dobíjet jej tedy lze přímo ze zásuvky či pomocí spalovací jednotky. Pro tuto příležitost je novinka osazena jízdním režimem Performance, kdy je aktivován především osmiválec. Elektromotory se pak přidávají ke slovu v módu Qualify, jenž je ideálem pro okruhové ježdění, neboť máte pod pravou nohou plný výkon. Zmínit pak ještě můžeme režim Hybrid, kdy systém v závislosti na datech spojených třeba s mírou sešlápnutí plynového pedálu automaticky přepíná mezi agregáty.

Separátní kapitolu je třeba věnovat módu eDrive, který již podle názvu umožňuje jízdu čistě na elektřinu. V tu chvíli se SF90 Stradala promění v předokolku, neboť jsou aktivovány jen motory na přední nápravě. Nejvyšší rychlost je omezena na 135 km/h kvůli dojezdu, nicméně s ohledem na malou kapacitu baterií – pouze 7,9 kWh – stejně nepřejedete „bezemisně“ ani celou Itálii, natož Evropu. A s velkou pravděpodobností to nebude ani udávaných 25 kilometrů, spíše menší porce – ale i to se pro začátek počítá. Spotřebu Ferrari prozatím neudává.
Přesunout se tak můžeme k platformě, která na první pohled vypadá jako zcela identická s tou, jíž používá rodina 488 nebo F8 Tributo. Dokládá to ostatně i jednotný rozvor 2650 milimetrů. Maranellští ovšem architekturu řádně přepracovali nejen s ohledem na elektrifikaci, ale také pod vlivem nových poznatků. Kupříkladu přední část šasi byla usazena o 15 mm výše než střední, neboť tím se vylepšilo proudění vzduchu skrze karoserii. Mimo to je platforma o 20 procent tužší než předchozí verze a torzní pevnost tak narostla dokonce o 40 procent.

Samotnou stylizaci Ferrari nazývá „radikální evolucí“ všech aut, které vyrobilo za posledních 20 let. Nejvíce pozornosti přitahuje kryt motoru, který je rozdělen na dvě části – spodní s integrovaným brzdovým světlem je uchycena napevno, zbytek je pohyblivý. Značka uvádí, že ve městech či při dosažení nejvyšší rychlosti je vrchní část krytu vyvýšena, aby mohl vzduch lépe proudit ke Gurneyho klapkám. V zatáčkách ale zajíždí níže, čímž vzniká rozměrnější přítlačná plocha. Vůz tak v rychlosti 250 km/h tlačí k zemi 390 kilogramů, tedy nový mezník mezi silničními vozy.
Kromě aerodynamické karoserie se dočkala i zaoblenějšího čelního skla, užších čelních sloupků, aerodynamických prahů či vstupů vzduchu usazených výše, než je obvyklé. Na délku Ferrari SF90 Stradale měří 4710 mm, na šířku 1972 mm a na výšku 1186 mm. O rozvoru již řeč byla, zmínit tak lze ještě suchou hmotnost 1570 kg, která z více než o tři sta kilo lehčího LaFerrari dělá muší váhu. Kromě toho bychom neměli opomenout kapacitu zavazadelníku, který pobere 74 litrů. To samozřejmě není moc, ovšem praktičnosti trochu pomáhá 20litrová přihrádka nad ním.
Interiéru inspirovanému letectvím dominuje 16palcový zaoblený digitální přístrojový štít, skrz který jsou dostupné prakticky veškeré funkce. Výjimku tvoří ovládání klimatizace a asistenčních systémů, k němuž se dostanete skrze dotykové ikonky vpravo od volantu. Ten je pak vůbec nejvýznamnějším prvkem kabiny novinky, neboť podle Ferrari je skrze něj možné kontrolovat na 80 procent veškerých funkcí. Při vývoji bylo totiž klíčovým motto: „Oči na silnici, ruce na volantu.“ Z toho důvodu se ostatně SF90 Stradale jako první vůz značky dočkal head-up displeje. O ceně se automobilka blíže nezmiňuje, marketingový a obchodní ředitel Enrico Galliera nicméně uvedl, že novinka bude levnější než LaFerrari, ale zároveň dražší než model 812 Superfast. Základní hodnota bude nejspíše okolo 14 milionů korun. Výroba nebude limitována kusově, nýbrž spíše kapacitou samotné továrny. Galliera ještě dodal, že privátních prezentací se zúčastnilo na dva tisíce hostí, z nichž většina si SF90 Stradale rovnou objednala. Pokud tedy zamíříte do showroomu nyní, svého vozu se nedočkáte v prvním čtvrtletí 2020, ale mnohem déle.

Čtěte v časopisu Autoforum 3/2019

text: Petr Prokopec | foto: Ferarri